Na závěr:Zasedání rady MNV

Na závěr
Končí zápisy rady MNV z let 1955 – 1960.
Vše je zde zveřejněno tak jako v originále, jak to bylo zapisovateli zapsáno a ověřovateli zápisů podepsáno , včetně úředního razítka obce , s podpisem předsedů MNV, včetně použité diakritiky a pravopisu , které používali tehdejší zapisovatelé rady MNV.

Naskýtá se otázka, co to vlastně bylo za lidi, kteří se snížili k takovým věcem,šikanovat své spoluobčany a svým přístupem i napomáhat k jejich ponižování . Nabízejí se zde různé povahy lidí, kteří se této etapy , etapy komunizmu zúčastňovali.. Zkusme posoudit jejich pohnutky, které je k tomu vedly. Můžeme je rozdělit do několika málo kategorií a jsou to asi zhruba tyto : 1.) – jeden, který viděl jedinou cestu v tom, jak zachránit svůj domov , otce , matku a hospodářství , které skýtalo jistotu již jejich předkům.Tomu se tato kalkulace částečně podařila, ovšem jen na několik let. Ale předešel hlavně tomu, aby jeho rodina nebyla vystěhována jako další 3 v obci a i když k posledku do JZD vstoupit museli , přežili to, poněvadž byli již staří a bral se na ně jakýsi ohled a na jejich syna.,který sice svým způsobem sloužil režimu , ale neubližoval zdejším občanům. . 2.) - druhý , který získal za hubičku konfiskát po vystěhovaných lidech , byl vděčný , poněvadž pocházel z nuzných poměrů a najednou byl ve svém. Tento poté nevynechal z vděčnosti takřka jedinou schůzi rady a svým přístupem tu svoji vděčnost taky projevoval. 3.) - třetí byl komunista, taky z nuzných poměrů z okolní vsi, dostal se na uvolněnou hájenku , pro obec byl cizinec , který byl schopen svým přístupem dovést tuto obec k socializaci a taky to dokázal. Za svoje služby byl jmenován fořtem. Pro obec však to bylo neštěstí , že se tento člověk, povahově zvláštní dostal do zdejší vesnice, rád a často lidem vyhrožoval prokuraturou a vyvlastňováním majetku bez náhrady dle § 50/55 hlavně těm, kteří se mu snažili vzdorovat , což on bytostně nesnášel. Často a mnohokrát vyhrožoval těm, kteří nemohli přehnané dodávky plnit. Nakonec když těch zemědělců postupem času přibývalo, kteří se dobrovolně vzdávali svých majetků a tento prostřednictvím MNV nabízeli státu bez náhrady, zjišťoval postupně, že tyto pozemky odmítá přijmout jak zdejší JZD , tak i Státní statek v Jaroměřicích a že je vlastně nikdo nechce. Proto byl postupně v důsledku toho nucen ze svého vyhrožování ustoupit. Dodnes nikdo ve vesnici na něj nevzpomíná v dobrém. 4.) – čtvrtý byl z chudé rodiny , rodák , dříč , který i po dosažení funkce vyžadoval i na ostatních členech v JZD , aby poctivě pracovali a on jim šel příkladem. Tento udělal nejmenší škodu zdejším obyvatelům a taky tak jej asi mají v paměti. Pak bylo ještě několik přitakávačů , kteří měli buď strach že přijdou o práci v průmyslu či někde jinde , kde byli zaměstnáni , ale ti mnoho zdejším lidem neuškodili , snažili se sami zachránit před nejhorším , dbali hlavně nejvíce o sebe a své rodiny. Lidé zde na vesnici měli v živé paměti rok 1952 , kdy byli zavřeni a vystěhováni 3 sedláci a jejich majetek byl zkonfiskován – byli to kulaci ,o které se postarala dřívější rada MNV a jejich návrat do rodné vesnice jim byl navždy zakázán a také potvrzen podpisy členů tehdejší rady. Většinou byli rehabilitováni až po své smrti a jejich majetek byl vrácen v restitucích až jejím potomkům. Ten strach z toho,co jsou komunisté schopni v zájmu své zvrácené ideologie udělat však zde na vesnici přetrvával až do roku 1968, kdy se objevila jakási naděje, že je komunizmus reformovatelný. Přijely tanky spřátelených armád a vrátily kolo dějin zpět . Ale komunizmus byl poučen a také již nikoho nezavírali jako v padesátých létech pro jeho přesvědčení, ale propouštěli je jednoduše z práce .Všichni komunisté museli projít prověrkami a kdo nesouhlasil se vstupem vojsk , byl vyloučen ze strany se všemi pro něj důsledky. Jenže tito komunisté ze svého přesvědčení , že všichni máme stejné žaludky jsou tady i nadále s námi a čekají na svoji příležitost , kdy by se mohli navrátit znovu k moci a zavést ty své známé socialistické pořádky, tuto příležitost jim již nedejme a svoji svobodu si važme.